Převyprávěno podle pověsti z údolí Doubravy Čertův stolec, upraveno pro dětské publikum.
V údolí řeky Doubravy najdete jeskyni ve skále, ve které kdysi dávno žil starý poustevník. Měl rád klid a ticho přírody, žil skromně a dodržoval půsty přesně podle toho, jak mu jeho víra nakazovala.
Pokračovat ve čtení →
Kdysi dávno žil jeden švec, který šil boty. Ale nikdo je nekupoval, a tak na ševce přišla bída. Neměl na jídlo, a protože nevěděl, jak by uživil sebe, svou ženu a děti, rozhodl se upsat vlastní krví čertu. Jen na to pomyslil, čert tu hnedka byl i se smlouvičkou. Švec podepsal a upsal se tak s celou rodinou peklu.
Pokračovat ve čtení →
V jednom domečku bydleli dva skřítkové Rampy a Dampy. A ty dva hrozně nebavilo po sobě uklízet. Všechno to začalo prvním odhozeným obalem od sušenky.
Pokračovat ve čtení →
Bouřka – to je přehlídka elektřiny. I když elektriku kolem sebe nevidíme, je všude. Neschovává se jenom v zástrčce nebo v kabelech, její malé náboje dřímají ve všech věcech. O těch malých nábojích, těch neviditelných bleskáčcích, je tato pohádka.
Pokračovat ve čtení →
Minulé strašení se mi nepovedlo. Můj brácha Píhat to vyprávěl rodičům jako úžasný vtip. Jim to tak vtipné nepřišlo. Docela se zlobili a další noc mě poslali strašit o patro níž.
Pokračovat ve čtení →
Byl školní den jako každý jiný, přesto se dnes Bubík se Zubomilou těšili do školy o hodně víc než obvykle.
Pokračovat ve čtení →
Pohádka na motivy pověsti z údolí Doubravy.
O údolí řeky Doubravky se už po mnoho let traduje pověst o černém muži, který tudy chodí se psem. Prý se zjevuje lidem pokorným, kterým dokáže pomoct. Dlouho tomu nikdo nevěřil, kdyby se jednou dvěma sestrám nepřihodil podivný příběh, který vám nyní chci vypravovat.
Pokračovat ve čtení →
Žili byli dva bratři, Jindřich a Bedřich. Jindřich se hrnul do každé práce, se vším si věděl rady a nikdy se ničeho nelekl. Zato Bedřich byl jeho pravý opak. Nejraději ležel v posteli nebo venku v chládku pod stromem a díval se, jak pracují ostatní.
Pokračovat ve čtení →
V jednom lese žila zvířátka. Měla se tam dobře, dokud do lesa odněkud z dálky nepřišel velký zlý vlk. Ihned se začal v lese roztahovat. A protože byl ještě ke všemu líný, chtěl, aby mu ostatní zvířátka sloužila a nosila jídlo. Tak to šlo nějakou dobu, dokud už zvířátka nebyla unavená a hladová. Vlk chtěl jídla víc a víc a zvířátkům samotným nic nezbývalo.
Pokračovat ve čtení →
Naše pohádka začíná úplně stejně jako každá jiná. V jednom království žil král se svou krásnou dcerou – princeznou Loretou. Žili tam vcelku spokojeně, dokud do království nepřiletěl drak. Usadil se kousek za městem v jeskyni. Král z toho byl smutný, protože, jak každý ví, draci žerou princezny. Ale zase se těšil z toho, že by se mohl objevit statečný hrdina, princ, který by princeznu zachránil, a byla by svatba. Jenže tady nastal problém.
Pokračovat ve čtení →
V jednom městě se toulal malý psíček. Patřil k plemeni mops, takže byl takový malý, baculatý, měl krátké nožičky, silné tělíčko, krátký čumáček a velké kulaté oči. Neměl žádné jméno, protože nikomu nepatřil. A nikdo ho ani nechtěl. Toulal se městem sám.
Pokračovat ve čtení →
Jeden hospodář měl veliké hospodářství a zvířat tolik, že celý den běhal od jednoho ke druhému, aby se o ně všechny pěkně postaral. Chyběl mu ale kohout.
„No jo, slepičky by měl přece někdo hlídat. A co víc,“ pomyslel si hospodář, „ten kohout mě bude ráno budit. Aspoň nikdy nezaspím.“
Pokračovat ve čtení →
Na rybníce se objevila papírová lodička. Všimla si jí moucha a posadila se na ni.
„Jů, budu kapitánem a přepluju tento rybník,“ zabzučela.
Uslyšela to kobylka, která se hned kousek vedle na břehu vyhřívala na slunci.
Pokračovat ve čtení →
Zubatá strašidla
Byla zima, všude sníh a mráz. Bubík se Zubomilou stavěli sněhuláka na zahradě.
„Bubíku, ty jsi trouba,“ zamumlala Zubomila, když uviděla, kam postavil svého sněhuláka. „Takhle taťák asi do práce nepojede.“
Pokračovat ve čtení →
Zubatá strašidla
Kousek za Strašidrnem stojí uprostřed louky starý vysoký strom. Říká se o něm, že je památný, protože tam stojí už mnoho a mnoho let. Je to dubisko jako hrom. Podle jedné pověsti na něm odpočíval ve svém netopýřím přestrojení sám upír Drákula.
Pokračovat ve čtení →
