V jednom domečku bydleli dva skřítkové Rampy a Dampy. A ty dva hrozně nebavilo po sobě uklízet. Všechno to začalo prvním odhozeným obalem od sušenky.
Pokračovat ve čtení →O dvou nepořádníčcích
Pohádky o vílách
Víly – jsou krásné, umí kouzlit, některé mají dokonce křídla a je jich mnoho druhů. Pohádky o vílách vás vezmou k vílám květin, vílám, které tančí při měsíčku na louce, i ke zlým vílám, které jako sudičky předpovídají osud princům a princeznám. Stačí si vybrat některou z vílích pohádek, které jsme pro vás vykouzlili.
Jasnička a prokletá věž
Kdysi dávno stála jedna vysoká hora a za tou horou bylo malé městečko. Tomu městečku vládl spravedlivý vládce, který si přál, aby jeho lid byl spokojený a šťastný. A to se mu i dařilo. Lidé si žili šťastně, vždy měli všechno, co potřebovali. Jediné, co je však začalo trápit, bylo počasí.
Pokračovat ve čtení →Země pokrytá zázraky
Milé děti, víte, jak vznikají rampouchy? Když do světa přijde chladná paní zima, teploty klesnou na bod mrazu a Perinbaba pokryje naši zemi studenou bílou přikrývkou, můžeme narazit i na přírodní úkazy, jako jsou rampouchy. Je to zmrzlá padající voda, jakási ledová lízátka „padající“ ze střech či visící ze stromů.
Pokračovat ve čtení →Kouzelné víly
Byla jednou jedna malá holčička Anička, která ráda běhala po světě. Žila jen se svou babičkou a vždycky se jí snažila pomáhat, jak jen mohla. Když jí zbyl čas, chodila se procházet na louku nedaleko domku. Ráda si tam hrála s motýly a pletla věnečky z květin.
Pokračovat ve čtení →Víla Květka a zajíček Chlupáček
Když přijde jaro, louky se začnou třpytit všemi barvami. Tráva je v tu chvíli nejzelenější, jak jen může být a mezi ní se objevují krásně pestrobarevné květiny. Některé vzorně stojí jako stožár, jiné se otáčí za sluníčkem a další jsou mírně ohnuté a visí jako zvonečky. Když se pořádně zadíváš do květů těch květin, uvidíš jak mezi nima poskakuje malinká víla.
Pokračovat ve čtení →Splněné přání
Byla jednou jedna malá vesnička. Stálo v ní několik domečků. Byly blízko sebe, a tak se každý s každým z té vesničky znal. Všichni byli dobrými sousedy a kamarády, ale dvě děti byly těmi nejlepšími přáteli.
Pokračovat ve čtení →Jak víla Jasněnka pomohla Janičce
V daleké vesnici stál malý domek. Bydlela v něm holčička s huňatým pejskem. Jmenovala se Janička. Černovlasé děvčátko s hnědýma očima a krásným úsměvem. Jenže právě teď byla smutná. Stála na chodníku před svým domečkem a v ruce držela vodítko pro svého pejska. Ten věrně seděl vedle ní. Oba se koukali na dům a tvářili se posmutněle.
Pokračovat ve čtení →I někdo malinký může dokázat něco velkého
Uprostřed hlubokého lesa stál pařez. Byl jediný široko daleko. Kolem něj rostlo kapradí a sem tam nějaká muchomůrka. Pravidelně každý večer sedávala na pařezu víla. Byla hodně malinká. Když šel kolem pařezu nějaký dospělý, spatřil na něm sotva malé světýlko. Stěží by poznal, že je to víla.
Pokračovat ve čtení →Noční návštěva
Příběh, o kterém ti budu vyprávět, se stal v noci. Na nebi se objevil paprsek měsíce, hvězdy se třpytily jako kapky rosy na černém plátně a zem se naopak přikryla jasně bílou pokrývkou sněhu. Všechny děti už hezky spaly ve svých postýlkách. Jen jeden klouček koukal z okna. Hnědé vlásky měl rozcuchané, pyžámko na sobě pomačkané, a i když už bylo dost pozdě, oči měl dokořán. Hleděl upřeně na nebe a čekal.
Pokračovat ve čtení →Jak Veronika jedla sladkosti
Malá Veronika velmi milovala sladkosti. Nejvíce ze všech však bonbóny a lízátka. Maminka se snažila do své dcerky dostat nějaké ovoce a zeleninu, ale Veronika byla velmi tvrdohlavá a vždy si vyptala i sladkosti. Když sladkost nedostala, moc plakala.
Pokračovat ve čtení →Víla podzimnička
Milé děti, určitě si vzpomínáte na pohádku o kouzelném dýňovém ráji, kde žily víly podzimničky. Víly podzimničky se vždy po létě probouzely a vykukovaly ze svých magických dýňových domků. Měly velmi důležitý úkol. Víly podzimničky se totiž musely postarat o to, aby po teploučkém létě zbarvily svět barvami podzimu. A to bylo i úkolem víly Liany.
Pokračovat ve čtení →Dýňová krajinka a víly podzimničky
Byla jednou jedna krajinka plná kouzelných dýní. Nejvíce však vzkvétala na podzim. Zbytek roku v zemi dýní všechno spalo. Všude v okolí jste mohli natrefit na velké i malé, žluté či oranžové dýně. Louka plná dýní vypadala jako z pohádky.
Pokračovat ve čtení →Kristýnka a zubní víla
Když se večer setmí a místo sluníčka se na obloze objeví měsíc a hvězdy, začnou se dít podivné věci. Vlastně spíše kouzelné věci.
Pokračovat ve čtení →Kouzelná vílí země
V daleké, předaleké zemi bylo jedno království. A nebylo to jen takové obyčejné království, byla to totiž země víl. Vládla mu krásná vílí královna, která měla zlaté vlasy, zlaté šaty, zlatý trůn i zlatý zámek s obrovskou zahradou.
Pokračovat ve čtení →O víle Jitřence
Když se večer podíváš na oblohu a když mraky šly už dávno spát a neloudají se na nebi, uvidíš všude nad sebou hvězdy. Je to jako černý plášť posetý třpytkami. Některé svítí jasně, jiné jemně. Když se zadíváš pořádně, uvidíš malé světýlko, co skáče z jedné hvězdičky na druhou. To světýlko je Jitřenka. Nebeská noční víla, která dává pozor na hvězdy i na měsíc a když nastane ten správný čas, budí sluníčko, aby vyšlo na nebe. Dává sluníčku dobré jitro. Proto se jmenuje Jitřenka.
Pokračovat ve čtení →
