Bylo jednou jedno království. Bylo však jiné, než jaká známe. Bylo totiž pod vodou, daleko od světa lidí. V království na korálovém útesu žili nevídaní podmořští tvorové, krásné ryby, jaké svět ještě neviděl, ale také mořské panny, Aurelie, Luna a Marisa.
Pokračovat ve čtení →
Léto pomalu vystřídalo jaro a dětem právě začaly letní prázdniny. Ulice byly plné slunečních paprsků, dětského smíchu a radosti z konce školního roku. Na ulicích byly otevřeny malé stánky, které děti nejvíc milovaly. Víte, co v nich prodávali? No přece zmrzlinu!
Pokračovat ve čtení →
V hustém lese byste kromě všelijakých zvířátek natrefili i na skromného medvídka jménem Brumík. Hnědý medvídek byl znám po celém širém lese svou milou a dobrou povahou. Všechny měl rád a byl to ten nejpřátelštější medvídek, jakého jste kdy potkali. Byl sice přátelský, ale svou velikostí působil strašidelně.
Pokračovat ve čtení →
Kik byl jeden neposedný, ale zato veselý pavouček. Vždy si budoval své pavučinky všude možně po okolí. Jednoho slunečného jarního dne se vydal na výlet ve své pavučince. Jak si tak letěl v pavučince jemným jarním vánkem, narazil na farmu.
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden statečný vlk jménem Arko. Vždy se hrdě procházel po hustém lese, vyl na měsíc či se naháněl se svou smečkou. Byla však jedna věc, které se Arko velmi bál, a tou byly včely.
Pokračovat ve čtení →
Na poušti zalité sluncem žila různá zvířátka. Ať už ta velká zvířátka, jako například velbloudi se dvěma hrby, nebo ta menší, jako například pouštní liška či jedovatí hadi. Ale žila tam i malá pouštní ještěrka, ještěrčí kluk jménem Riko. Měl zeleno-žluté šupinky a dlouhý šupinatý ocas. Ten poušť miloval, rád se ohříval na písku či na kameni nebo se jen tak toulal pouští.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna holčička jménem Líza. Lízina máma vlastnila ve městě květinářství a dcerku proto často brávala s sebou do práce. Holčička měla ke květinám odjakživa pěkný vztah a ráda mámě v práci pomáhala. I doma měly krásnou zahradu plnou pestrých květin, ale její oblíbené květiny byly polní květy, které rostly na louce za městem.
Pokračovat ve čtení →
V království za horami a dolinami se tyčil krásný zámek. V zámku kromě krále žily i jeho dvě krásné dcery. Byly to princezny Eliška a Karolína. Karolína byla starší a chytrá, měla krásné hnědé vlasy až po pás.
Pokračovat ve čtení →
Byly sice letní prázdniny a děti trávily většinu času venku na kolech či na koupališti, ale dnešní den byl jiný. Pochmurné počasí a déšť proměnily slunečnou krajinu na šedou mlhu plnou těžkých oblaků. Velké kapky padaly na zem a všude v okolí se blýskalo. Sourozenci Pavlík a Mariánka se rozhodli, že tento sychravý den si budou hrát doma.
Pokračovat ve čtení →
Bylo nebylo, za horami a dolinami se schovávalo jedno malé království. Jmenovalo se Království labutí. Tento název neslo díky krásnému jezeru, které se třpytilo uprostřed království jako ten nejzářivější klenot. Královské jezírko bylo plné krásných bílých labutí. A právě proto neslo království tak honosný název.
Pokračovat ve čtení →
Bylo nebylo, v širém oceánu žila jedna osamělá velryba Helga. Sama putovala velkým chladným oceánem hledajíc přítele.
Pokračovat ve čtení →
Honzík a Samík byli sourozenci. Byli to velmi zvědaví a hraví kluci. No i když někdy se jako sourozenci nechovali. Bratři se často pošťuchovali a posmívali se navzájem jeden druhému. Samík měl jednoho kámoše a byl více uzavřený, rád si zůstával doma, kde si sám hrál s legem či s autíčky. Honzík byl ten odvážnější. Rád se po venku honil s kamarády, kde spolu vymýšleli různé skopičiny.
Pokračovat ve čtení →
Byla jednou jedna krásná louka. Kvítky zdobily louku jako ten nejkrásnější duhový koberec. Kvítky byly právě ve své největší slávě. Veselí ptáčci si poletovali kolem a zpívali ty nejkrásnější písně.
Pokračovat ve čtení →
Byla na jedné krásné louce farma. A na této velké farmě žili spolu s farmářem i jeho zvířátka. Mohli jsme tam natrefit na malé koníky, růžová veselá selátka, kokodající slepičky či šedé skákající zajíčky.
Pokračovat ve čtení →
Neuvěříte, co se stalo! Dnes ráno se vzbudila malá Sofie kvůli silnému dešti bubnujícímu na její parapet. Jakmile otevřela svá malá očička, zjistila, že se nějak necítí dobře. Jejda, něco na ni asi leze. Snad to není z toho kopce sladkostí a studeného džusu, které včera na oslavě svého kamaráda Kubíka vypila a spapala.
Pokračovat ve čtení →
