Kdo jinému jámu kopá…

Julinka se zlobí na svou kamarádku Justýnku. Justýnka jí hodně ublížila a Julinka přemýšlela, jak jí vše oplatit. Vymyslela si na Justýnku lež. Odpoledne se spolu mají sejít u rybníka. Půjdou se spolu projít po břehu. S kluky se domluvila, že Justýnku trošku postraší.

Odpoledne se s kamarádkou sešla a procházely se spolu kolem rybníka. V jednu chvíli se ozvalo zahoukání, to se ještě dalo zvládnout, ale když došly ke křoví z vrbiček a dalších stromků, dostala Justýnka strach. To ještě nevěděla, že se kluci převlékli do masek. Když vyskočili ze křoví, vzala nohy na ramena a utíkala, co jí nohy stačily. Nevšimla si však, že na táhlé rovince je díra, spadla do ní a zvrtla si kotník. Kluci s Justýnkou museli pomoci domů a odtud pak jela do nemocnice. Nakonec se msta otočila proti Julince.

Ne nadarmo se říká: „Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.“ V mém případě pořekadlo zafungovalo perfektně.

Moje živé oči

Jsem malá Anežka. Již od narození nevidím. Nikdy jsem tedy neviděla své rodiče, ani jsem neviděla, jak krásně svítí slunko. Chodím s bílou hůlkou a rodiče mi koupili pejska. Není to však pejsek na hlídání, nebo na mazlení. Je to kouzelný pejsek. Chodí se mnou všude, dokáže mě převést přes ulici. Pomůže mi vyjít schody, vždy mi dá signál, když už jsme nahoře. Je to takový kamarád, který mě nikdy nezradí.

Není tu pro mě jen ve chvílích, kdy potřebuji někam jít. Je tu pro mě naprosto pořád. Mohu si s ním povídat, mazlit se a mohu mu svěřit všechna svá tajemství, o nichž rodiče, ani nikdo jiný nemá ponětí. Děti ve školce se mi často smějí a já nevím, co mám dělat. Roník, to je ten můj psí kamarád, mi vždy strčí čumáček do dlaně a poslouchá. Maminka však musela také něco zaslechnout, když jsme si s Roníkem povídali. Nebo v tom pokoji byla také? Nevím, ale nakonec si došla popovídat s paní učitelkou, která pak dětem vysvětlila, jak to se mnou je. Děti to pochopili a já tak získala spoustu dalších kamarádů.

Pokud máš podobný problém, neboj se ho řešit s rodiči. Pomohou Ti.

Víla Hruštička

Pohádka ke čtení - Víla Hruštička

Byla jednou jedna malá holčička Darinka, která měla moc ráda ovoce a zeleninu.
Jednoho rána vyběhla na zahradu a utrhla si zlatavou hruštičku. Ale, co se to stalo? Najednou stojí na prosluněné louce. A tu k ní přichází krásná paní, do zlata oblečená. ,,Dobrý den, Darinko, já jsem víla a říká se mi Hruštička. Jsem ochránkyní všech hrušek a ty jsi právě jednu začala jíst. Jak ti chutná?” ,,Je moc dobrá, děkuji. nezlobíte se, že jsem ji utrhla?” zarazila se Darinka. 

Pokračovat ve čtení →

Botky pro žabku

Pohádka pro děti - Botky pro žabku

Byla jednou jedna žabka. Jmenovala se Parádilka. Ona se tuze ráda parádila. Než vyšla ven ze své tůňky, musela mít krásně zelený šat a nějaký krásně blýskavý šperk. Žabák s žábou neměli radost, že se jejich dcerka takhle fintí, ale nic proti tomu nezmohli. Parádilka byla tak zahleděná do sebe a své krásy, že si nevšimla, jak jsou z ní její rodiče nešťastní.

Pokračovat ve čtení →

Potrefená husa se vždy ozve

Pohádka pro děti - Potrefená husa se vždy ozve

S Martinou a Lenkou jsme byly venku a povídaly si. Lenka byla duchem nepřítomná. Stále myslí na prince a princezny. Pod každým lístečkem vidí malé království a představuje si hemžení na jeho dvoře. My jsme si o ní začaly myslet, že je snad sama tou princeznou, která se v ní ukrývá před světem, před nějakým zlým čarodějem, nebo dokonce sedmihlavou saní? Jak ji ale zachránit. Nebo není princeznou?

Pokračovat ve čtení →