Za Tatrami se rozkládala při řece Visle původní slovanská země. V ní žilo mnoho různých rodů, které mezi sebou válčili. V ten čas se dva bratři, vojvodové Čech a Lech rozhodli, že tuto znesvářenou zemi opustí.
Pokračovat ve čtení →O Čechovi
Zubaté Strašidlo
Dívčí válka
Když Libuše zemřela, dívky z její družiny byly velmi smutné. Hořce vzpomínaly na doby vlády kněžny Libuše. Toužily po moci a pomstě všem mužům.
Pokračovat ve čtení →Libušina proroctví
Jednou stanula Libuše s Přemyslem a družinou na vysoké skále. Najednou Libuše jako začarovaná promluvila: „Město vidím veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkat. Tam v dáli nad Strahovem najdete člověka, který tesá práh domu. I nazvěte hrad, který postavíte, Pražským a město pod ním Prahou. Tak jakož se knížata před prahem sklánějí, tak se i vy budete klanět mému městu, budiž mu čest a chvála.“
Pokračovat ve čtení →O Přemyslovi
Libušin kůň znal cestu velmi dobře. Přejeli hory a pláně a třetí den se dostali až k řece Bílině do Stadic. Spatřili muže vysoké postavy a ve střevících z lýka. Oral pole.
Pokračovat ve čtení →O Libuši
Jako kdysi ke Krokovi, také k Libuši na Vyšehrad chodili lidé, aby je rozsoudila. Libušin soud byl pod košatou lípou. Vedle ní bylo dvanáct hospodářů nejmocnějších rodů a všude kolem lid, který se přišel podívat nebo se zastat někoho ze svého rodu.
Pokračovat ve čtení →Leze leze po železe, nedá pokoj, až tam vleze
Leze leze po železe, nedá pokoj, až tam vleze
Pokračovat ve čtení →
