Eliška Lapišová
Byl jeden kohout, který měl 32 slepic. Ten se jmenoval Lohout, protože stále jen ležel.
Jeho slepice z toho byly strašně smutné, vůbec se o ně nezajímal. A tak se stalo, že jednoho dne přišel pán a vzal si 20 slepic.
Teď je slepic málo. Kohout se jednoho dne probral a prozřel: „Co se stalo? Kde jsou ostatní slepice? Musím je zachránit!“
Ale moc nevěděl jak. Jednoho dne šla kolem liška, kohout si řekl, že se jí zeptá, jestli neviděla nějaké slepice. „Liško, neviděla jsi náhodou někde nějaké slepice, které tam dříve nebyly?“ Liška odpověděla: „Zeptej se ježka, ten je v lese, říkal, že nějaké viděl.“ Kohout se tedy vydal do lesa a doufal, že ježka najde.
Když tak bloudil lesem, zahlédl takovou malou bodlinatou kuličku, a když se přiblížil, poznal, že je to ježek. Tak se ho zeptal: „Ježku, ježku, neviděl jsi náhodou mé slepice?“ „Viděl jsem pána, jak veze nějaké slepice v krabici do farmy Kráva.“ A šel cestou dále.
Kohout přešel lesem, po louce, dalším lesem, až našel farmu, která se fakt jmenovala Kráva! Radostí zakokrhal, skákal a věděl, že slepice zachrání. Tak farmu oběhl kolem, a když přišel blíž a podíval se do jednotlivých ohrádek se zvířaty, uviděl tam malou ohrádku plnou slepic a šel za nimi.
Těsně před ohradou zastoupil kohoutovi cestu velký pán, který se ho zeptal, co tu dělá. A kohout řekl: „Přišel jsem si pro svoje slepice, dej mi je zpět, tobě nepatří!“ Pán kohoutovi řekl, že slepice vypadaly osamoceně a chtěl jim pomoci a nevěděl, že slepice jsou kohouta. Vrátil kohoutovi slepice a kohout si slepice dovedl zpátky domů. A kohout si uvědomil, že občas lenošit může, ale ne pořád, protože jinak ho jeho slepice opustí a bude sám.
