Mezi Žilinou a Strečnem teče Váh skalami divokou krajinou. Po Váhu od pradávna plavili dříví a dědkové, kteří učili již plťaře vázat houžve, říkali – pod Strečnem nikdy nepřenocujte.
Mnohý plťař, který neuposlechl, tu byl nalezen utopený. Byl ale před dávnými časy plťař Železný Janek, který měl takovou sílu, že by poražený dub odtáhl kam kdo chtěl. Ten jednou navečer připolul s pltěmi sám zrovna pod Strečno. Myslí si, co já bych tu nepřespal. A již hákem přitáhl plti ke břehu, až v houžvích skřípalo a uvázal je. Břeh tu byl pustý. Tehdá tu ještě nešla cesta, v stráni budky, že by je tři chlapi neobejmuli. Oheň Janek rozdělal a večeři vařil ..

