Pohádky na 3 až 7 minut čtení. Užijte si pohádkové čtení s dětmi.
To byl dneska den. Všichni jsou unavení, nejvíc maminky a tatínkové, ale děti přesto chtějí slyšet pohádku. Co s tím? Je to lehké. V takových případech pomohou krátké pohádky, které rychle odsýpají, a přesto neztrácí nic ze svého kouzla. Jestli se už těšíte do postele, přečtěte si krátkou pohádku, dejte si pusu na dobrou noc a hurá do hajan. Na dlouhou pohádku bude čas zase příště.
Lukášek miloval vesmír a všechno, co s ním souviselo. Jeho dětský pokoj byl plný hraček ve tvaru planet, na posteli měl dokonce povlečení s planetami a na zdi visely plakáty raket a slavných astronautů. Každou noc mu nad postelí svítily žluté třpytivé hvězdičky, které mu pomáhaly usnout.
Pokračovat ve čtení →
Žili byli dva bratři, Jindřich a Bedřich. Jindřich se hrnul do každé práce, se vším si věděl rady a nikdy se ničeho nelekl. Zato Bedřich byl jeho pravý opak. Nejraději ležel v posteli nebo venku v chládku pod stromem a díval se, jak pracují ostatní.
Pokračovat ve čtení →
Bylo jedno bohaté království, jemuž vládl starý král. Jeho lid se však tak dobře neměl. V chudé vesničce pod hradbami zámku bydlel mladý kovář Janek, který neúnavně pracoval po boku svého starého otce dnem i nocí.
Pokračovat ve čtení →
V jednom lese žila zvířátka. Měla se tam dobře, dokud do lesa odněkud z dálky nepřišel velký zlý vlk. Ihned se začal v lese roztahovat. A protože byl ještě ke všemu líný, chtěl, aby mu ostatní zvířátka sloužila a nosila jídlo. Tak to šlo nějakou dobu, dokud už zvířátka nebyla unavená a hladová. Vlk chtěl jídla víc a víc a zvířátkům samotným nic nezbývalo.
Pokračovat ve čtení →
Začalo jaro a příroda se probouzela ze svého dlouhého spánku. Mezi zvířátky byla i malá včelka, která se na jaro těšila ze všech nejvíc. Jmenovala se Lia. Milovala květiny víc než cokoli jiného – a právě na jaře rozkvétaly po všech loukách. Svůj den trávila bzučením od jednoho květu k druhému a sbíráním nektaru do svého malého kyblíčku. Nejraději ale jen tak sedávala na okvětním lístku a obdivovala jejich krásu a vůni.
Pokračovat ve čtení →
Naše pohádka začíná úplně stejně jako každá jiná. V jednom království žil král se svou krásnou dcerou – princeznou Loretou. Žili tam vcelku spokojeně, dokud do království nepřiletěl drak. Usadil se kousek za městem v jeskyni. Král z toho byl smutný, protože, jak každý ví, draci žerou princezny. Ale zase se těšil z toho, že by se mohl objevit statečný hrdina, princ, který by princeznu zachránil, a byla by svatba. Jenže tady nastal problém.
Pokračovat ve čtení →
V jedné malé veselé školce, plné nejen dětského smíchu, ale i hraček, si Nikolka a Mirek hráli a stavěli obrovský hrad z lega. Opatrně skládali velké barevné kostky jednu na druhou a postavili vysoké věže. Právě když umístili poslední kousek na vrchol jejich hradu, prošel kolem nový chlapeček jménem Nikolas.
Pokračovat ve čtení →
V jednom městě se toulal malý psíček. Patřil k plemeni mops, takže byl takový malý, baculatý, měl krátké nožičky, silné tělíčko, krátký čumáček a velké kulaté oči. Neměl žádné jméno, protože nikomu nepatřil. A nikdo ho ani nechtěl. Toulal se městem sám.
Pokračovat ve čtení →
Jaro se pomalu vkrádalo a vnášelo do přírody své kouzlo. Krásná louka se měnila v ráj barevných voňavých květin a bzučících včel. Na téhle louce žil i malý zajíček, který se jmenoval Zajíček Ušáček.
Pokračovat ve čtení →
Jeden hospodář měl veliké hospodářství a zvířat tolik, že celý den běhal od jednoho ke druhému, aby se o ně všechny pěkně postaral. Chyběl mu ale kohout.
„No jo, slepičky by měl přece někdo hlídat. A co víc,“ pomyslel si hospodář, „ten kohout mě bude ráno budit. Aspoň nikdy nezaspím.“
Pokračovat ve čtení →
Bylo nebylo, v mrazivém srdci Aljašky, kde sněhové vločky tančí ve větru a každý den nás šimrají po tváři, žil jeden malý lední medvěd jménem Nanuk. Byl to malý medvídek, který byl mnohem menší než ostatní lední medvědi. Byl však samotář a moc přátel neměl.
Pokračovat ve čtení →
Na rybníce se objevila papírová lodička. Všimla si jí moucha a posadila se na ni.
„Jů, budu kapitánem a přepluju tento rybník,“ zabzučela.
Uslyšela to kobylka, která se hned kousek vedle na břehu vyhřívala na slunci.
Pokračovat ve čtení →
Byl začátek prosince a pan Podzim se pomalu loučil s přírodou. Ve vzduchu jsme cítili chladný vánek a ulice začaly pomalu zdobit všelijaké vánoční ozdoby a třpytivá světýlka. Dětičky nedočkavě čekaly na Vánoce, co jim Ježíšek pod stromeček přinese.
Pokračovat ve čtení →
Zubatá strašidla
Byla zima, všude sníh a mráz. Bubík se Zubomilou stavěli sněhuláka na zahradě.
„Bubíku, ty jsi trouba,“ zamumlala Zubomila, když uviděla, kam postavil svého sněhuláka. „Takhle taťák asi do práce nepojede.“
Pokračovat ve čtení →
Byla noc a z oblohy se na nás valily chomáče bílého sněhu, který padal z nebe jako peří. Zemi už pokrývala tlustá bílá deka, která sněžením jen rostla a rostla. Ze sněhové pokrývky vykukovaly stromy posypané sněhem či domy pokryté třpytivými světýlky.
Pokračovat ve čtení →
