Jednoho krásného dne se malý sloník Toník procházel po africkém safari. Najednou, u jednoho stromu, kde zrovna snídal, si všiml malého čtyřlístku. „Jéé, no teď budu mít štěstí jako hrom! Musím si jej dát za ucho, aby mě štěstí nikdy neopustilo!“ A tak vzal svým malým chobotem čtyřlístek a položil si jej za ucho.
Pokračovat ve čtení →Pohádky o zvířátkách
Zvířecí pohádky patří k jedněm z nejoblíbenějších. Zvířátka jsou roztomilá a v pohádkách leccos dovedou. Čekají vás tu domácí zvířátka, lesní zvířátka i zvířátka ze zoo. O nějakém zvířátku je každá pohádka, a že jich není málo. Vyberte si, které zvířátko bude dnes hlavním hrdinou v pohádce na dobrou noc.
Pohádky o zvířátkách klasické jako O 3 prasátkách, Zvířátka a loupežníci nebo netradiční Jak se štěňátko vydalo do světa, O veverce Leontýnce a další.
Jak tři prasátka slavila Vánoce
Před pár lety, není to zase až tak dávno, žila poblíž malého lesíka tři prasátka. Jenomže právě v tom lesíku žil zlý a zákeřný vlk, který prasátka neměl rád a stále je provokoval a dělal jim naschvály. Uplynula již dlouhá doba od té smutné události, kdy vlk zbořil dvěma prasátkům jejich domečky a tudíž teď všechna prasátka musí bydlet pospolu v jednom domečku, jenž je postavený z cihel.
Pokračovat ve čtení →Máša a medvěd – Jak uklízeli les
Byl teplý podzim, sluníčko svítilo a Máša s medvědem si šli hrát do lesa.
„Dáme si závody,“ navrhla Máša. „Kdo doběhne první k tomu velkému pařezu, vyhrál.“
Medvěd přikývl a už se těšil, že tenhle závod určitě vyhraje.
Pokračovat ve čtení →Máša a medvěd – Jak oba našli kamaráda
Byla jednou jedna holčička a ta se jmenovala Máša. Bydlela na kraji lesa v jediném domečku široko daleko. Proto ji mrzelo, že tam nemá žádné kamarády. I tak se ale dokázala radovat se zvířátky na dvoře.
Pokračovat ve čtení →Čuník Honza
Matěj měl tři prasátka. Vždy ráno jim připravoval šrot, aby neměla hlad. Čuník Honza však každý den ostatní prasátka odehnal a nechal jim jen zbytky, co už nemohl sám sníst. Tak se stalo, že byl za pár týdnů vykrmený víc než jiní. Matěj vdával dceru a potřeboval maso na hostinu. Volba byla jasná, Honza byl zaříznut jako první. Ostatní prasátka si ještě pár měsíců užívala života.
Moje živé oči
Jsem malá Anežka. Již od narození nevidím. Nikdy jsem tedy neviděla své rodiče, ani jsem neviděla, jak krásně svítí slunko. Chodím s bílou hůlkou a rodiče mi koupili pejska. Není to však pejsek na hlídání, nebo na mazlení. Je to kouzelný pejsek. Chodí se mnou všude, dokáže mě převést přes ulici. Pomůže mi vyjít schody, vždy mi dá signál, když už jsme nahoře. Je to takový kamarád, který mě nikdy nezradí.
Není tu pro mě jen ve chvílích, kdy potřebuji někam jít. Je tu pro mě naprosto pořád. Mohu si s ním povídat, mazlit se a mohu mu svěřit všechna svá tajemství, o nichž rodiče, ani nikdo jiný nemá ponětí. Děti ve školce se mi často smějí a já nevím, co mám dělat. Roník, to je ten můj psí kamarád, mi vždy strčí čumáček do dlaně a poslouchá. Maminka však musela také něco zaslechnout, když jsme si s Roníkem povídali. Nebo v tom pokoji byla také? Nevím, ale nakonec si došla popovídat s paní učitelkou, která pak dětem vysvětlila, jak to se mnou je. Děti to pochopili a já tak získala spoustu dalších kamarádů.
Pokud máš podobný problém, neboj se ho řešit s rodiči. Pomohou Ti.
O medvědu, orlu a rybě.
Byl jednou jeden hrabě a ten hrabě mel tři dcery. Všechny byly mladé a hezké jako lusk, ale ta nejmladší byla nejhezčí. Za to peněz moc neměl. Všechno hned prohrál v kartách. A když mu peníze došly, z dlouhé chvíle chodil na hon. Jednou když byl na honě ve velikém a hustém lese, zabloudil a nevěděl kudy ven.
Pokračovat ve čtení →Jak babička s dědečkem hledali pejska
V jednom domečku na kraji vesnice žili dědeček a babička a ti měli pejska. Byl to takový malý chlupatý psíček a oba starouškové ho měli moc rádi.
Pokračovat ve čtení →O nešťastném pejskovi mopsíkovi
V jednom městě se toulal malý psíček. Patřil k plemeni mops, takže byl takový malý, baculatý, měl krátké nožičky, silné tělíčko, krátký čumáček a velké kulaté oči. Neměl žádné jméno, protože nikomu nepatřil. A nikdo ho ani nechtěl. Toulal se městem sám.
Pokračovat ve čtení →Záhada ztracené nevěsty
Bylo jednou jedno království a v tom království žil jeden pohledný princ Viktor. Měl se brzy stát králem, protože zrovna nedávno poznal překrásnou princeznu Elu, kterou si chtěl vzít za ženu. Celé království se chystalo na velkou svatbu, která se měla konat v čase festivalu hojnosti. Všichni se těšili na nového krále, protože princ byl laskavý a lid ho měl rád.
Pokračovat ve čtení →Malá srnka a sníh
Bylo nebylo, za sedmi horami a sedmi dolinami byl velký hustý les. Nebyl to však ledajaký les. V tomto lese žila zvířátka, která uměla mluvit.
Pokračovat ve čtení →Hadí král
Dávno, pradávno sloužila u jednoho zlého a hamižného sedláka chudá děvečka jménem Elenka. Její lakomý pán ji nechal dělat všechnu práci, aby nemusel platit další lidi. Elenka byla sirotek, musela tedy snášet vše, co si na ni sedlák nebo selka vymysleli. Starala se o dobytek, poklízela v domě, zkrátka dělala, co jí poručili.
Pokračovat ve čtení →Malá Lony a její život na farmě
Byl krásný slunečný den a jaro se k nám pomalu, ale jistě blížilo. Byla jedna farma posetá krásnými loukami, kde žilo spoustu zvířátek. Na farmě žila i malá kozička jménem Lony. Milovala cítit teplé slunce na zádech a hrát si v měkké travičce ve svém výběhu. Jedné věci se však malá Lony bála.
Pokračovat ve čtení →Jak pejsek s kočičkou slavili 28. říjen
Kočička a pejsek seděli spolu ve svém domečku a povídali si. „Poslouchej, kočičko,“ řekl pejsek, „už bude brzo 28. října a my nemáme žádný prapor. Ale letos prý to bude nějaké obzvlášť slavné. Byla by to ostuda, kdyby na každém domě byl prapor a u nás nic.“
Pokračovat ve čtení →
