Byla noc a z oblohy se na nás valily chomáče bílého sněhu, který padal z nebe jako peří. Zemi už pokrývala tlustá bílá deka, která sněžením jen rostla a rostla. Ze sněhové pokrývky vykukovaly stromy posypané sněhem či domy pokryté třpytivými světýlky.
Pokračovat ve čtení →
Zubatá strašidla
Kousek za Strašidrnem stojí uprostřed louky starý vysoký strom. Říká se o něm, že je památný, protože tam stojí už mnoho a mnoho let. Je to dubisko jako hrom. Podle jedné pověsti na něm odpočíval ve svém netopýřím přestrojení sám upír Drákula.
Pokračovat ve čtení →
Bylo chladné prosincové ráno a škola se pomalu blížila ke konci. Bylo krátce před zahájením prázdnin a školy se měnily na kouzelné vánoční krajinky. Každá třída vytvářela všelijaké vánoční kresby plné třpytek či nosila ozdoby na vyzdobení svého stromku.
Pokračovat ve čtení →
Zubatá strašidla
Všude ležel sníh. Vzduchem poletovaly vločky a všechny děti se radovaly a pokřikovaly. Hlavně kluci byli slyšet až ve městě. Všechny děti ze Strašidrna tahaly sáňky na kopec nad městem a řítily se po nich po stráni dolů.
Pokračovat ve čtení →
Jednoho dne se malá plavovlasá holčička jménem Patricie vydala do vánočního městečka spolu se svou maminkou. Jak tak kráčely krásně ozdobenými ulicemi, všude bylo cítit horkou čokoládu, voňavý punč či všelijaké sladké dobroty. Třpytivé stánky se hemžily lidmi, kteří nasávali pravou vánoční atmosféru.
Pokračovat ve čtení →
Plížáci
Jednou večer přišel Píhat s tím, že bychom s sebou měli vzít strašit starého Hjunta. Je to ten nejstarší a nejzkušenější plížák v celém paneláku, žije tu nejdéle a přitom je pořád zalezlý v tom svým sklepě. Určitě by mu udělalo radost zase si trochu zastrašit. A my bychom konečně viděli, co všechno dokáže. Třeba ukousne panu Karlíčkovi palec!
Pokračovat ve čtení →
Byl jednou jeden malý modrý vláček. Tento vláček žil na vlakovém nádraží jménem Zlatá kolejnice, kde všechny vláčky uměly mluvit. Žil tam i s jinými vláčky a starými lokomotivami. Modrý vláček se jmenoval Tramtaráček. Tento vláček byl však velmi stydlivý a všeho se bál.
Pokračovat ve čtení →
Zdál se vám někdy nějaký bláznivý sen? Tak považte, co se jednou o čarodějnicích zdálo v noci Bubíkovi.
Všude byl sníh a foukal ledový vítr. Bubík stál na zahradě před domem jenom v zelených trenýrkách a nátělníku. Na hlavě měl věnec z pampelišek, tulipánů, narcisů a šeříku. Mrazem mu květy ale uvadly, tak to vypadalo, jako když má na hlavě dlouhé vlasy z květin.
Pokračovat ve čtení →
Vysoko na obloze nás každé ráno vítá naše nejjasnější hvězda, která je k nám, lidem na Zemi, nejblíže. Tato hvězda nás nejenže ráno probouzí a posílá k nám své lechtivé paprsky, ale v teplých ročních období, jako jsou kvetoucí jaro a teplé léto, nás i příjemně zahřívá, či dokonce potrápí svými horkými slunečními paprsky.
Pokračovat ve čtení →
Máša a medvěd vyrazili do lesa, aby si poslechli, jak ptáčci nádherně zpívají. Medvěd chtěl Mášu naučit, jak kterého ptáčka pozná podle zpěvu. Posadili se na kámen vyhřátý od sluníčka a poslouchali.
Pokračovat ve čtení →
Za kopci a údolími se nacházelo malé městečko, kde už paní zima se svou kouzelnou hůlkou začarovala celou krajinku do bílého šatu.
Pokračovat ve čtení →
V jeden chladný prosincový den se chlapeček jménem Oto vzbudil do krásné zasněžené krajinky. Okno zdobily třpytivé rampouchy, které visely ze střechy. Celou noc sněžilo a všechno kolem pokryla bílá třpytivá peřina. Byl víkend a to znamenalo, že chlapeček dnes do školy jít nemusel, a proto… jde stavět sněhuláka!
Pokračovat ve čtení →
Milé děti, určitě si vzpomínáte na veselého chlapečka Olivera z malého města, který miloval Vánoce. Každý rok spolu s celou rodinou zdobili dům a vytvářeli vlastní ozdoby. Miloval kouzlo Vánoc a to, jak všichni spolu dům a stromek zdobili. Letos však táta hodně pracoval a doma s ozdobami tolik pomoci nemohl.
Pokračovat ve čtení →
Když venku sněžilo, až chumelilo, chlad nás lechtal na líčkách a světýlka na stromečcích se třpytila zpoza oken, vše nasvědčovalo tomu, že čas vánoční se neúprosně blíží. Všichni lidé po celém světě i v malebném městečku zvaném „Hora“ se už doma chystali na Vánoce. Město se jmenovalo Hora právě proto, že leželo mezi vysokými horami, kde se právě třpytila bílá pokrývka sněhu. Měšťané zdobili domy, restaurace i obchůdky, vyráběli ozdoby či pekli všelijaké sváteční dobrůtky. Po celém okolí byly cítit radost a klid.
Pokračovat ve čtení →
Kdysi dávno se za horami a dolinami v hustém zasněženém lese schovávala malá krajinka. Krajinka to věru obyčejná nebyla. V kouzelné vesnici plné drobných domků jsme mohli narazit na tvory známé jako vánoční skřítci.
Pokračovat ve čtení →
