Muhu – Duch Jizerských hor
Dle pověsti z knihy byl Muhu stvořen společným úsilím krkonošského Krakonoše a orlického Rampušáka. Ti se jednoho dne sešli, aby i Jizerským horám, toho času bez ochránce, vytvořili patrona. Dlouho, předlouho bloudili rozsáhlými rašeliništi, až dorazili k velkému kopci dnes známému jako Muchov. I řekli si: „Tady je to pravé místo. Je odsud vidět široko daleko a dá se odtud vládnout nejen nad všemi kopci, lesy i lukami, ale i nad proradným lidským plemenem.“
A tak začali čarovat. A kouzlili tak silně a mocně, až nebesa zčernala, celá země se zachvěla a skála proti nim pukla ve dví.
Z nově vzniklé jeskyně náhle vystoupila prazvláštní postava zahalená do hustého mračna mlhy. Celá byla skoro průsvitná, ve tváři se jí zračily vodové oči jako dvě nejhlubší tůně a na rukou prsty tak dlouhé a zkroucené, jakoby to byly kořeny staletých buků. A všude, kam jen tahle zvláštní bytost vkročila, linula se silná vůně jehličí.
Rampušák s Krakonošem pak duchovi přikázali, že musí od této chvíle nad Jizerskými horami držet ochrannou ruku, trestat nespravedlnost i lakotu, ale dobrým lidem pomáhat a život jim ulehčovat.
A také mu dovolili, aby libovolně měnil svoji podobu a v případě potřeby se stal i úplně neviditelným.
Jenom na jednu věc ti dva skoro zapomněli, na duchovo jméno. Až když už se brali k odchodu, ozvalo se v dálce táhlé soví muhúúú. A od té doby patronovi Jizerských hor neřekne nikdo jinak, než Muhu.
Zdroj: Báje a pověsti z Čech a Moravy – Liberecko od Vladimíra Hulpacha
https://zena-in.cz/clanek/muhu-duch-opredeny-mlhou-tajemstvi, 12.07.2013, Jakub D. Kočí
O medvědu, orlu a rybě.
Byl jednou jeden hrabě a ten hrabě mel tři dcery. Všechny byly mladé a hezké jako lusk, ale ta nejmladší byla nejhezčí. Za to peněz moc neměl. Všechno hned prohrál v kartách. A když mu peníze došly, z dlouhé chvíle chodil na hon. Jednou když byl na honě ve velikém a hustém lese, zabloudil a nevěděl kudy ven.
Pokračovat ve čtení →Moje živé oči
Jsem malá Anežka. Již od narození nevidím. Nikdy jsem tedy neviděla své rodiče, ani jsem neviděla, jak krásně svítí slunko. Chodím s bílou hůlkou a rodiče mi koupili pejska. Není to však pejsek na hlídání, nebo na mazlení. Je to kouzelný pejsek. Chodí se mnou všude, dokáže mě převést přes ulici. Pomůže mi vyjít schody, vždy mi dá signál, když už jsme nahoře. Je to takový kamarád, který mě nikdy nezradí.
Není tu pro mě jen ve chvílích, kdy potřebuji někam jít. Je tu pro mě naprosto pořád. Mohu si s ním povídat, mazlit se a mohu mu svěřit všechna svá tajemství, o nichž rodiče, ani nikdo jiný nemá ponětí. Děti ve školce se mi často smějí a já nevím, co mám dělat. Roník, to je ten můj psí kamarád, mi vždy strčí čumáček do dlaně a poslouchá. Maminka však musela také něco zaslechnout, když jsme si s Roníkem povídali. Nebo v tom pokoji byla také? Nevím, ale nakonec si došla popovídat s paní učitelkou, která pak dětem vysvětlila, jak to se mnou je. Děti to pochopili a já tak získala spoustu dalších kamarádů.
Pokud máš podobný problém, neboj se ho řešit s rodiči. Pomohou Ti.
Jak babička s dědečkem hledali pejska
V jednom domečku na kraji vesnice žili dědeček a babička a ti měli pejska. Byl to takový malý chlupatý psíček a oba starouškové ho měli moc rádi.
Pokračovat ve čtení →Svátky radosti i pomoci
Svátky jsou kouzelné. Hlavně ty vánoční. Pro některé jsou plné radosti, chutného jídla či dárků. Ne všichni však mají svátky tak šťastné a radostné nebo štědré. Proto je důležité rozdávat radost všude, kudy člověk jde, a pomáhat těm, kteří to potřebují. Skutečně potřebují.
Pokračovat ve čtení →Růže lásky
Za sedmi horami a sedmi dolinami žil jednou jeden pohledný mladý muž jménem Ondřej. Ondřej byl šikovný kovář, který ale vždy dokázal s čímkoli pomoci i ostatním, a proto ho měli v sousedství rádi.
Pokračovat ve čtení →Kocour a myš
Byla jednou jedna drobná myška jménem Mimi. Tato malá hnědá myška bydlela ve zdi, kde měla svůj malý domeček, její úkryt před světem. V domě, kde žila, kromě rodiny bydlel i neposedný kocour jménem Tom. Šedý kocour trávil své dny nejen hraním si s klubkem, ale také lovením malé Mimi.
Pokračovat ve čtení →Jak se Luně podařilo zachránit zimu
Milé děti, určitě si vzpomínáte na krásnou dívku Lunu, která žila v malebné vesničce Za Horami. Krásný hlas a sněhově bílé vlasy a hlavně čisté srdce z ní dělaly přímo anděla. Všichni ve vesnici ji měli rádi. Luna však byla smutná. Zima byla chladná a tuhá, Vánoce se neúprosně blížily, ale sníh jejich vesnici jaksi obcházel.
Pokračovat ve čtení →Luna zachraňuje zimu
Mezi vysokými horami, které vždy zdobily zasněžené vrchy, a hustými zelenými lesy se schovávala malebná vesnička, která nesla název Za Horami. Jelikož počasí už začínalo být studené a podzim se už uložil k dlouhému spánku, vánoční nálada se vznášela ve vzduchu jako lehké pírko.
Pokračovat ve čtení →O nešťastném pejskovi mopsíkovi
V jednom městě se toulal malý psíček. Patřil k plemeni mops, takže byl takový malý, baculatý, měl krátké nožičky, silné tělíčko, krátký čumáček a velké kulaté oči. Neměl žádné jméno, protože nikomu nepatřil. A nikdo ho ani nechtěl. Toulal se městem sám.
Pokračovat ve čtení →Kouzelný koník
V jednom městě žil bohatý kupec, který měl u svého domu nádhernou zahradu, kde pěstoval proso. Každý den ji pečlivě kontroloval, ale jednoho dne zjistil, že velká část úrody zmizela. Rozzlobený kupec se rozhodl, že zloděje dopadne a potrestá. Svěřil tento úkol svým třem synům – Michalovi, Jírovi a Janovi. Kdo z nich zloděje chytí, ten dostane odměnu.
Pokračovat ve čtení →Pomáháme přírodě
Barevný pan Podzim se pomalu blížil ke konci. Barevné listy byly popadané po zemi a podzimní vánek se pomalu měnil v chladný vítr ledové paní Zimy. Dnešní listopadový den ve škole byl však jiný než ty ostatní, dnes se žáci neučili a rozhodli se vydat do přírody. V parku však neviděli jen poslední kouzlo podzimního pána, jímž byly barevné listy, které zdobily zemi, ale i odpadky, které na té zemi zanechali nezodpovědní lidé.
Pokračovat ve čtení →Záhada ztracené nevěsty
Bylo jednou jedno království a v tom království žil jeden pohledný princ Viktor. Měl se brzy stát králem, protože zrovna nedávno poznal překrásnou princeznu Elu, kterou si chtěl vzít za ženu. Celé království se chystalo na velkou svatbu, která se měla konat v čase festivalu hojnosti. Všichni se těšili na nového krále, protože princ byl laskavý a lid ho měl rád.
Pokračovat ve čtení →
