Milé děti, určitě si vzpomínáte na malou Veroniku, která během vánočního období zavolala k sobě kamarády ze školy. Dětičky si však neužívaly vánoční pohádky, netancovaly na vánoční písničky, nevšímaly si ani třpytivého sněhu venku, co čekal na sněhuláky. Jediné, čeho si všímaly, byly jejich telefony.
Pokračovat ve čtení →
Black Friday: Získejte roční členství za 249 Kč! Ještě
[countdown date=“2024-11-29″ time=“23:59:59″]
🌟 Staňte se členy Pohádkozemě ještě dnes! 🌟
Během Black Friday 29. 11. 2024 můžete získat roční přístup na web bez reklama a do členské sekce za sníženou cenu 249 Kč.
Milé děti, víte, jak vznikají rampouchy? Když do světa přijde chladná paní zima, teploty klesnou na bod mrazu a Perinbaba pokryje naši zemi studenou bílou přikrývkou, můžeme narazit i na přírodní úkazy, jako jsou rampouchy. Je to zmrzlá padající voda, jakási ledová lízátka „padající“ ze střech či visící ze stromů.
Pokračovat ve čtení →Ahoj čtenáři pohádek,
těší mě, že navštěvujete Pohádkozem.cz. Mám dotaz, jakou pohádku
Zubaté strašidlo
pohadkozem@gmail.com
Byla jednou jedna holčička a ta se jmenovala Máša. Bydlela na kraji lesa v jediném domečku široko daleko. Proto ji mrzelo, že tam nemá žádné kamarády. I tak se ale dokázala radovat se zvířátky na dvoře.
Pokračovat ve čtení →Na vědomost se dává, že dnes 30. 3. mezi 15. a 17. hodinou bude z technických důvodů Pohádkozem chvíli nedostupná. B)
Omlouvám se za nepříjemnosti
Zubaté Strašidlo
Byl jeden muž a jedna žena. Žili na konci vesnice v chalupě pod lesem. Byli chudí. Muž nádeničil a žena předla na prodej a přece pořád říkali: „Jen kdybychom měli nějaké děťátko!“
Pokračovat ve čtení →
Kráčí si lesem, zrzavá myška,
chvíle je dlouhá, nudou si píská.
Mezi Žilinou a Strečnem teče Váh skalami divokou krajinou. Po Váhu od pradávna plavili dříví a dědkové, kteří učili již plťaře vázat houžve, říkali – pod Strečnem nikdy nepřenocujte.Pokračovat ve čtení →
Matěj měl tři prasátka. Vždy ráno jim připravoval šrot, aby neměla hlad. Čuník Honza však každý den ostatní prasátka odehnal a nechal jim jen zbytky, co už nemohl sám sníst. Tak se stalo, že byl za pár týdnů vykrmený víc než jiní. Matěj vdával dceru a potřeboval maso na hostinu. Volba byla jasná, Honza byl zaříznut jako první. Ostatní prasátka si ještě pár měsíců užívala života.
Julinka se zlobí na svou kamarádku Justýnku. Justýnka jí hodně ublížila a Julinka přemýšlela, jak jí vše oplatit. Vymyslela si na Justýnku lež. Odpoledne se spolu mají sejít u rybníka. Půjdou se spolu projít po břehu. S kluky se domluvila, že Justýnku trošku postraší.
Odpoledne se s kamarádkou sešla a procházely se spolu kolem rybníka. V jednu chvíli se ozvalo zahoukání, to se ještě dalo zvládnout, ale když došly ke křoví z vrbiček a dalších stromků, dostala Justýnka strach. To ještě nevěděla, že se kluci převlékli do masek. Když vyskočili ze křoví, vzala nohy na ramena a utíkala, co jí nohy stačily. Nevšimla si však, že na táhlé rovince je díra, spadla do ní a zvrtla si kotník. Kluci s Justýnkou museli pomoci domů a odtud pak jela do nemocnice. Nakonec se msta otočila proti Julince.
Ne nadarmo se říká: „Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.“ V mém případě pořekadlo zafungovalo perfektně.
Eliška Lapišová
Byl jeden kohout, který měl 32 slepic. Ten se jmenoval Lohout, protože stále jen ležel.
Jeho slepice z toho byly strašně smutné, vůbec se o ně nezajímal. A tak se stalo, že jednoho dne přišel pán a vzal si 20 slepic.
Teď je slepic málo. Kohout se jednoho dne probral a prozřel: „Co se stalo? Kde jsou ostatní slepice? Musím je zachránit!“
Ale moc nevěděl jak. Jednoho dne šla kolem liška, kohout si řekl, že se jí zeptá, jestli neviděla nějaké slepice. „Liško, neviděla jsi náhodou někde nějaké slepice, které tam dříve nebyly?“ Liška odpověděla: „Zeptej se ježka, ten je v lese, říkal, že nějaké viděl.“ Kohout se tedy vydal do lesa a doufal, že ježka najde.
Když tak bloudil lesem, zahlédl takovou malou bodlinatou kuličku, a když se přiblížil, poznal, že je to ježek. Tak se ho zeptal: „Ježku, ježku, neviděl jsi náhodou mé slepice?“ „Viděl jsem pána, jak veze nějaké slepice v krabici do farmy Kráva.“ A šel cestou dále.
Kohout přešel lesem, po louce, dalším lesem, až našel farmu, která se fakt jmenovala Kráva! Radostí zakokrhal, skákal a věděl, že slepice zachrání. Tak farmu oběhl kolem, a když přišel blíž a podíval se do jednotlivých ohrádek se zvířaty, uviděl tam malou ohrádku plnou slepic a šel za nimi.
Těsně před ohradou zastoupil kohoutovi cestu velký pán, který se ho zeptal, co tu dělá. A kohout řekl: „Přišel jsem si pro svoje slepice, dej mi je zpět, tobě nepatří!“ Pán kohoutovi řekl, že slepice vypadaly osamoceně a chtěl jim pomoci a nevěděl, že slepice jsou kohouta. Vrátil kohoutovi slepice a kohout si slepice dovedl zpátky domů. A kohout si uvědomil, že občas lenošit může, ale ne pořád, protože jinak ho jeho slepice opustí a bude sám.
V jednom domku žily tři mladice. Jedné bylo šedesát sedm let, druhé bylo sedmdesát pět a té třetí, té bylo devadesát čtyři. Jejich domek měl balkónek, odkud všechny tři pozorovaly, jak chodí lidé po ulici a co se ve městě děje.
Pokračovat ve čtení →
